Poslední dobou mě moc nenapadá, co psát o básních jako takových... prostě se mi nedaří popisovat, co ve mně vyvolávají. Takže několik jich bude "holých"... alespoň dobrá příležitost pro vlastní představivost...
Nebe pláče
Někdo mu ublížil, když se nedívalo
Nebe pláče
A ještě aby toho nebylo málo
Ten někdo nebi rozdrásal obětní oltář do krve
Nebe pláče tak usedavě
Jako dřív, když se smálo
Už se smát nebude
Nemá k tomu důvod
Nebe je pošlapané
Bez tužeb.