Poslední dobou mě moc nenapadá, co psát o básních jako takových... prostě se mi nedaří popisovat, co ve mně vyvolávají. Takže několik jich bude "holých"... alespoň dobrá příležitost pro vlastní představivost...
Byli jsme děti
Lezli jsme na stromy a čekali pravdu
Ale ta tam nebyla
Zázračné síly magických snů
Nás táhly ze světa živých a
Okouzlovaly nás svou nespoutaností
Vysoko v korunách starobylých dubů
Schovávali jsme se před zodpovědností a tresty
Teď se už zbaběle schováváme pouze za
Víno, whisky, cigarety nebo děvky a…
I když jsme to tak nechtěli – vyrostli jsme.