Honoré De Balzac

Žena je nejdokonalejší ze všech stvoření. Je přechodem od člověka k andělu.

Největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít.

Za jednu minutu člověk pozná, zda se mu někdo líbí, za hodinu pozná, zda by jej dokázal mít rád či milovat, za jeden den zjistí, jestli by s tou osobou dokázal strávit celý život...ale poté trvá celý život než na tu osobu zapomene...

Láska má svoje iluze a každá iluze má svůj zítřek. Proto se už tolik milenců rozešlo, protože věřili, že jsou spojení navždy. Skutečnou zkouškou je bolest a štěstí. Když dvě bytosti přestáli tuto dvojitou zkoušku života, odhalili svoje chyby a svoje přednosti, mohou si být jisti, že až do skonání života, budou se držet za ruce.

Bez velké vůle neexistují velké talenty.

Vzpomínky nám zkrášlují život, ale jen zapomínání ho činí snesitelným.

Nenávist má lepší paměť než láska.

Zde na zemi nic není dokonalého mimo neštěstí.

Když vidím, jak jsou ženy krásné, složité a komplikované, a muži až neuvěřitelně prostoduší a prostí, nechce se mi věřit, že by první žena mohla být stvořena právě z Adamova žebra.

Žena se zřídkakdy po druhé zamiluje do téhož muže.

Manžel by měl stále sledovat, co právě chybí jeho ženě, protože ona to ví vždycky.

Duše některých lidí je tak silná, že jsou schopni obětí, jejíchž odměnou je vědomí, že milované osobě zajistili štěstí.

Lidské pokolení není rozdělené mezi dobré a špatné, ale mezi špatné a horší.

Kritika je jako kartáč. U příliš jemných látek se nedá použít, protože pak by z nich nic nezbylo.

Láska se nikdy nechodí dívat do matriky. Nikdo nemiluje ženu proto, že je tak a tak stará, proto, že je krásná nebo ošklivá, hloupá nebo duchaplná. Miluje, protože miluje.

Muži a ženy mohou bez újmy na cti vášnivě vzplanout vícekrát. Je to také přirozené, rozletět se za štěstím. Avšak láska je v životě jen jedna. Hluboká jako moře, ale bez břehů.

Co se dělá, má se vždycky dělat pořádně, i když je to pošetilost.

Květiny a knihy jsou pro mnoho lidí právě tak nezbytné jako denní chléb.

Cit, jenž chybí v lásce, totiž jistota, činí přátelství nerozlomným a zdvojnásobuje jeho půvab.

Neštěstí má tu dobrou stránku, že nás učí poznávat opravdové přátele.

Cítit, milovat, trpět, obětovat se, bude vždycky obsahem života ženy.

Každá žena lže. Lež ohleduplná, lež odpustitelná, lež vznešená, lež strašná, ale lhaní je nutnost. A když se tato nutnost jednou připustí, pak už nezbývá, než se naučit lhát.

Je-li světlo první láskou života, zda-li pak láska není světlo srdce?

Sobectví je jed každého přátelství.

Ideje mohou být zneškodněny zase jenom idejemi...

Láska žije jen z důvěry.

V pozadí každého velkého majetku je zločin.

Láska odpouští všechno, anebo nic.

Život dovede nejlépe ocenit voják a mnich.

Láska je snad jen vděčnost z rozkoše.

Žena je jako lyra. Tomu vyzná své tajuplné akordy, kdo na ní umí zahrát.

Nejslavnější lidé své doby bývají nuceni žít v ústraní. Jsou jak ptáci v lese, zpívají, oblažují přírodu a nikdo je nevidí.

Láska a nenávist jsou city, které se vyživují samy, ale nenávist má z těch dvou delší život.

Sláva se získává jen útrapami.

Účinek úderu nezávisí na tom, jak často a jakou silou udeříme, ale kam.

Nenávist bez touhy po pomstě je jako semeno, které spadne na žulu.

Co je první lásce nejpůvabnější? Skutečnost, že zřídkakdy končí svatbou.

Ti, co jsou spokojeni sami se sebou, mají špatný vkus.

Svědomí … to je hůl, kterou každý obrací na svého souseda, ale na sebe nikdy.

Nejobtížněji snášejí lidé šťastného člověka.

V práci zapomínám na své trýzně, práce je moje záchrana, nejlepší inspirace zasvitnou mi vždy ve chvílích největší úzkosti a bídy.

Manželství musí neustále bojovat proti draku, který všechno spolkne - proti zvyku.

Člověk couvne, aby mohl lépe skočit.