Poslední dobou mě moc nenapadá, co psát o básních jako takových... prostě se mi nedaří popisovat, co ve mně vyvolávají. Takže několik jich bude "holých"... alespoň dobrá příležitost pro vlastní představivost...
Nebe se bouří!
Zítra bude v ulicích čisto.
Napětí už povoluje…
Energie se šíří rychlosti světla…
Nebe se bouří!
Z oblak se snáší popel.
Vítr šlehá do tváří.
Způsobuje bolest.
Štípe. Pálí.
Krev teče. Blýská se. Hřmí.
Nebe se bouří.
A Bůh se zlobí.
Na nás.
Trestá nás.
Spouští na svět očistu.
Jako už tenkrát. Jako dřív.
Déšť smyje z ulic tu špínu.
Spláchne ji do kanálů.
Pod zem.
A Zem pak vybuchne…