Odlišujete se? Určitě si říkáte „proč?“. A když to zjistíte, snažíte se to změnit, tu odlišnost odstranit, redukovat. Ale ono to nějak nechce jít. Podvědomě to totiž nechcete. I když navenek předstíráte, že ano, uvnitř ne. Ale to je správně! Kdybychom všichni byli stejní, no co by to potom bylo za svět? Nebojte se být odlišní, nebojte se „zaplakat si“! A nesnažte se měnit kvůli ostatním, nemá to cenu.
Viděla jsem slunečnici.
Stálá v poli, mezi mnoha.
Přece ale byla jiná.
Byla smutná.
Krásnou hlavu měla skloněnou,
zlatá hříva hnědla,
zeleň z listů mizela.
A ona plakala.
Přála si být stejná,
jako všechny kolem.
Chtěla zářit jako ony
v letním slunci zlatém.