Ano. Toto není láska, nýbrž obyčejná touha. Ale spousta lidí se na lásku vymlouvá! Proč se tolik lidí bojí si přiznat, že… prostě jenom něco chtějí. Na tom není nic špatné! Člověk musí něco chtít, po něčem toužit. Nebojte se si to přiznat – „Po něčem toužit jest již důvod k žití.“ Pro to, abychom mohli žít (nejlépe šťastně), bychom měli po něčem toužit. Tak, jak to řekl Jaroslav Vrchlický. Moudrý to muž.
Padala a přitom plakala
hvězda jasná. Na obloze
temně modré zářil měsíc.
Z ramena svezla se
mi do klína její ruka.
Projelo mnou vzrušení.
Na krku jsem ucítila
její něžné rty. Zeptala se:
"Co sis přála?" Bez
váhání pravím: "Tebe!"
Bojím se, co odpoví mi...
"Mě můžeš mít, smím
já mít tebe?" "Ano."
Přivřu oči a poslouchám
tlukot jejího srdce
na své hrudi. Položí mi
na ústa své rty a vášnivě
mě políbí. V té chvíli
ucítím jiskření pod kůží.
Napne se mi celé tělo,
žilami počínaje, svaly konče,
a v kostech cítím žár,
jež spaluje mou duši
toužící po její něze a lásce.
A má duše se, před tím
žárem, nedokáže bránit.
Má duše touží,
no mé tělo chce.
A chce jen to,
co se mu nabízí.
Ten žár už došel
k mojí duši, spálil ji.
Teď už netoužím,
už jenom chci.
Ale ne její něhu,
ne její lásku,
teď chci jen
tělesné uspokojení
a ona mi jej dává...