William Shakespare

Vnější krása je o to cennější, oč více skrývá vnitřní krásy.

Nelze vidět sebe, jen obraz sebe v čemsi mimo nás.

Až teprve naše společná láska mi ukázala co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována...

Mlčení je nejlepší zvěstovatel radosti. Byl bych jen málo šťasten, kdybych to mohl vyslovit.

Vyslyš každého, ale ponech si svůj úsudek.

Přátel si važ, a kdo se osvědčili, ty hákem z oceli si připni k srdci.

Rány, které si člověk způsobí sám, se léčí těžce.

V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši.

Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská.

Láska je jak dým, jak vdech se rozplyne,
láska je plamen, který v očích žhne,
láska je moře vyplakaných slz,
láska, jak každý ví, je
zákeřný jed i balzám hojivý.

Choroba je nakažlivá - kéž by byla i láska.

Život je příběh vyprávěný blbcem.

Krása tkví v oku pozorovatele.

Ach, ona teprv učí zářit svíce.
Jak v uchu černochově náušnice
žhne v tváře její spanilost,
nad lidský pomysl i nad žádost.
Jako když holubička k vranám sedne,
tak jiných krása vedle její bledne...

...že jsem kdy miloval? Ach ne, ó ne!
Já lásku neznal do dnešního dne.

Kdo trpí sám, ten trpí mnohem tíž, že vidí štěstí druhých přes svůj kříž.