Život si vymýšlí ty nejzapeklitější příběhy
a pak je prodá do filmu
za cenu nepřiměřenou
neúměrnou bolesti a smutku
neplacených herců
Kdo ho vlastně řídí? Ten náš život. Jsme to skutečně jen a jen my sami, nebo v tom "má prsty" ještě někdo jiný? Nějaká vyšší síla. Nebo Bůh. Osud.
Ciceró pravil: Co osud nedal, nemůže ani vzít.
No to je úžasný! Ten chlap byl totální blázen. On si snad myslel, že toto tvrzení někdy někoho uklidní! Já si nemůžu pomoct, ale mně to nejde. Smířit se s tím, že když něco nevyšlo tak, jak jsem chtěla, že to tak prostě mělo být. Že takový výsledek snažení, že takový "konec" je správné řešení. Někdo jiný zase řekl, že "pokud něco skončilo 'špatně', tak to zdaleka ještě není konec, neboť konce vždy bývají šťastné". Tak. No a co teď s tím?
Opravdu strašně moc se mi teď nechce nad tím přemýšlet. Jestli to bylo správné, nebo ne. Jestli to je lepší, nebo ne. Jestli se mám ještě pokoušet něco změnit nebo ne. Jak složitý je úděl lidský! Umět se rozhodnout a za své rozhodnutí si nést odpovědnost!
Teď mě tak napadlo "...co zmůže růže, to dobře znám - voní i bodá, jako život sám..." mimochodem nádherná písnička od pana J. Suchého z českého seriálu Život je p(l)es https://www.youtube.com/watch?v=WSmR-jlRnMA (je tam opravdu moc pěkných slovních hříček s životem).
Mám takový pocit, že ještě je moc brzo. Na nějaká rozhodnutí. A moc pozdě na přemýšlení. Zatím nechám svůj život volně plynout a nebudu do něj nějak moc vědomě zasahovat. Chvíli počkám, jestli mi něco přinese. A jestli ne, nezbude mi nic jiného, než začít o něm přemýšlet...