Den plný návštěv
Dnes se v našem skromném obydlí vystřídalo několik návštěvníků. No vlastně tři...
Ráno přišel Tom. Je to můj nejlepší kamarád, je stejně starý a pan Chestnut je jeho dědeček. Přinesl mi ukázat svůj nový "vynález". Samozřejmě jako obvykle nefungoval. Tak jsme si potom vyšli do lesa. Poněvadž posledních pár dní pršelo, všude rostlo plno hub. Nasbírali jsme plný košík. Když jsme se vrátili domů, dali jsme si svačinu – chleba s mlékem – a pustili jsme se do čištění našich hub. Tom při tom vykládal o svých experimentech a já si prozpěvovala. Když jsme skončili, rozloučili jsme se a Tom si odnesl polovinu domů. Já z části své poloviny uvařila houbovku. Po obědě jsem si šla chvíli zahrát na klavír.
Kolem třetí se ozval zvonek. Šla jsem otevřít a strnula jsem v úžasu z toho, koho jsem za dveřmi uviděla. Byla tam Meg. Má nejdražší přítelkyně. Než jsem stihla cokoli udělat, vešla dovnitř a objala mě. Byla jsem blahem bez sebe, že ji vidím. Meg totiž byla na dvou týdenní exkurzi v Itálií, v Římě. Když jsme se přestaly objímat a křičet radostí, hned jsem se začala vyptávat, jak se měla, co všechno tam dělala, co nového se dozvěděla, kde všude byla a tak dále. Po dobu co jsem na ni chrlila své otázky, ona zůstala v klidu stát uprostřed chodby a čekala až skončím. "Tak poslouchej, Alice. Pěkně mě pozvi dál, přines čaj a sušenky a nech mě, abych ti všechno v klidu popovídala", řekla mi s úsměvem na lících. Tak jsem ji tedy pozvala do obýváku, přinesla jahodový čaj a vanilkové sušenky a čekala až začne vyprávět.
"Nejdříve přijmi můj dárek pro tebe", řekla a podala mi balíček. Opatrně jsem rozbalovala balící papír až jsem narazila na lněnou látku. Když jsem ji rozvinula, uviděla jsem nádhernou bílou tuniku - na hoře, v oblasti ramen, byla sepnuta dvěma "zlatými" sponami, sahala až na zem a kolem pasu byla omotaná koženou šňůrkou. "To je nádhera!" Vyhrkla jsem a políbila jsem ji. "Děkuji Meg." Hned jsem si ji zkusila a padla mi náramně. Meg mi sdělila, že má také jednu, zelenou se "stříbrnými" sponami. Byla ráda, že se mi dárek líbí. Potom začala vykládat o svém dvou týdenním pobytu v Itálií. Co všechno se dověděla o minulosti Říma, o slavných, i méně slavných, Římanech, o různých pověstech a legendách, o římských bozích a obětech pro ně, o vzácných stavbách a tak dále, a tak dále. Úžasle jsem ji poslouchala a taktéž zatoužila po Římu. Dále mi ukázala takový sešitek s všeliakými latinskými příslovími a průpovídkami. Tak jsem přinesla slovník a společně jsme si jich pár přeložily. Nádherně jsme se celé odpoledne bavily. O půl sedmé přišla maminka z práce. Meg samozřejmě přinesla i něco pro ni: dala jí hliněný hrneček, s vyobrazením Caesarovy vraždy, s omluvou, že by nebrala tak morbidní, kdyby si toho byla dříve všimla. Maminka jí s upřímným úsměvem poděkovala a řekla, že to nevadí. Hned si do něj udělala kávu.
Bylo kolem sedmé, když jsme se s Meg loučily. Šla jsem ji doprovodit k zastávce. Domluvily jsme se, že se zítra opět uvidíme. Políbily jsme se a Meg nastoupila a odjela domů do Carewon. To je sousední vesnice.
Když jsem se vrátila domů, našla jsem v kuchyni paní Foxovou. Přišla si vyzvednout šaty (maminka kromě práce v obchodě také šije, ale jak! Skoro všechno mé oblečení mám od ní a jsem naprosto spokojená. Její věci jsou nádherné...) a také přinesla vajíčka. Rychle jsem se navečeřela a v kuchyni se více nezdržovala. Maminka se s paní Fokxovou povídala ještě asi do půl deváté. Já si mezitím hrála na piánu a těšila se z nového dárku. Také jsem přemýšlela, co bychom zítra s Meg podnikly...
Komentáře:
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.