Dvě velké rány v jednom dni
V pátek šestnáctého jsem, ostatně jak jsem slíbila, zašla za panem Chestnutem. Naštěstí měl spoustu zákazníků a já „spoustu úkolů“, tak jsme si jenom rychle povykládali o běžných věcech. Myslím, že byl rád, že mě viděl v dobré náladě. Tu jsem nepředstírala. Tu jsem opravdu měla. Alespoň částečně. A byla to Amyina a Eliova práce.
Za posledních čtrnáct dní se neudálo nic zásadního. Meg se neozvala, Tom se se mnou stále nebavil a Amy s Eliem mě drželi pod ochrannými křídly. Přežívala jsem v „dobré náladě“. Na hudebce jsme procvičovali Fantazii pro dva klavíry f moll od Franze Schuberta, tak jsem měla o zábavu postaráno. Před Vánocemi budeme mít koncert. Tak jsem musela pořádně trénovat.
Dnes jsem ve škole poprvé uviděla Emmu. Seděla jsem v chemické učebně s Eliem, Tom seděl vepředu a bavil se s Manon. Brr. Asi půl minuty před zvoněním se ve dveřích objevila ona. Štíhlá, střední výšky, vlasy mahagonové barvy, krásná. Měla na sobě úzké tmavé džíny, bílý delší svetřík na knoflíčky s kapucí a tmavě zelenou šálu. Vlasy měla rozpuštěné, dlouhé až pod lopatky, vlny téměř pravidelné. Přes rameno měla přehozený černý batoh. Vešla do třídy s oslňujícím úsměvem. Všichni jsme na ni mohli oči nechat. Vedle mě byla poslední volná lavice. Hned k ní zamířila. Musela tedy projí celou třídou a já pobaveně pozorovala, jak na ni všichni kluci zírají, jako na zjevení. Tom taky. Proto do něj Manon strčila. Pousmála jsem se nad tím. Tady to máš, mrcho!
„Ahoj, je tady volno?“ Ozval se Emmin sladký hlas. Tak sladký, jako voňavý med, tak jemný, jako hedvábí, tak měkký jako chmýří …
„Jistě,“ odpověděl za mě Eli. „Já jsem Eli a toto je Alice, těší mě,“ podal jí ruku.
„Já jsem Emma,“ prohodila a jemně mu stiskla dlaň. Potom i mně. No a potom zazvonilo. Pan Gabcy ji požádal, aby se nám představila. Za což jsem byla ráda, protože hned po hodině se vypařila, takže jsem neměla moc příležitost se jí zeptat sama. Dnes jsem ji už neviděla.
A tedy co jsem se dozvěděla: Její tatínek je napůl Brit, napůl Nor, maminka je Španělka. Má dvě mladší sestry, dvojčata a staršího bratra, který studuje ve Španělsku. Přestěhovali se sem kvůli rodinným záležitostem, o kterých nechce mluvit. Velmi se jí Willgity líbí a je tady ráda. Nějaký nevychovanec, myslím, že to byl Johny, se zeptal, jestli má kluka, nato zrudla a pohlédla na pana Gabcyho. Ten ji poslal na místo a Johnyho zavolal k tabuli. Že když sem u chce povídat, ať říká něco užitečného a začal ho zkoušet.
Celou hodinu soustředěně poslouchala, co pan Gabcy říká, asi byla pozadu, protože si hodně věcí zapisovala. Já jsem učitele vůbec neposlouchala. Téměř celou hodinu jsem ji (pokoušela jsem se co nejméně nápadně) pozorovala. Má velmi bledou pleť, čistou, bez znamínek. Oči tmavé, skoro až černé. Rty bledé, narůžovělé. Neměla žádné šperky, ani propíchnuté uši. Srdce mi bušilo. Až jsem se bála, že to všichni uslyší. Po chemii Emma vysloveně vyběhla ze třídy. S Eliem jsme měli ještě společnou matiku. Celou cestu do třídy i ve třídě dokud nezazvonilo jsme si povídali o krásné Emmě. Oba jsme úplně zapomněli, že Eli vlastně chodí s Amy. Teď se stydím, že jsem ho nezarazila…
Na obědě jsem ji neviděla. Ani potom. Chemie je asi náš jediný společný předmět. Bohužel. Ale při obědě se stala jedna moc divná věc: „Alice, můžeme si sednout sami?“ Tom mě oslovil! Najednou jsem nevěděla co říct. Tak jsem jenom mlčky přikývla. Sedli jsme si k maličkému stolku úplně v rohu jídelny. Obvykle tam sedává jeden podivný kluk, ale ten asi dnes nebyl ve škole. „Ahoj Tome, jak se daří?“ Začala jsem formálně, potom co jsem se trochu vzpamatovala a když jsme už seděli. „Přemýšlel jsem.“
„A na co jsi přišel?“ Rýpla jsem si.
„Byla to blbost, to přestat se s tebou kamarádit. Jsi moje nejlepší kamarádka. Ty jediná mi opravdu rozumíš!“
„Pohádal jsi se s Kate?“ Přemítala jsem.
„To s tím nesouvisí,“ hleděla jsem mu zpříma do očí až přikývl, „hm, trochu, včera.“
„Tome, já vůbec nerozumím, proč jsi to udělal. Proč jsi se mnou přestal úplně mluvit, tak najednou, z ničeho nic? Udělala jsem ti snad něco?“ Mlčel, „Thomasi, víš, že mi můžeš říct cokoliv, všechno! Já tě mám ráda! Vždycky mít budu. Co se to stalo?“
„Asi by stálo za to začít úplně od začátku,“ pravil a napil se vody. „Ve středu, myslím čtrnáctého, když jsem vycházel ze školy, zrovna jsem mluvil s Kate, domlouvali jsme se, že si zajdeme do cukrárny, mě doběhla Amy. Zeptala se s kým mluvím, když jsem řekl, že s Kate, mobil mi vytrhla z ruky a řekla jí, ať se mnou dneska už nepočítá, že mám na dnešek jiný plán a můj mobil si schovala do kapsy. Kdyby kolem nebylo tolik lidí, aj bych se o něj popral, Amy totiž není takový tintítko jako ty nebo Kate,“ povytáhla jsem obočí, ale nic jsem nenamítala a on pokračoval, „řekla mi, že se mnou potřebuje mluvit. O tobě.“ Tak proto Amy nedorazila na naši schůzku u Elie! Promlouvala Tomovi do duše. „Říkala mi spoustu věcí, nechci je opakovat. Prostě nakonec se zeptala proč.“
„To je to, co zajímá i mě,“ usmála jsem se.
„Jde o Kate. Tys byla proti ní hned od začátku, a neříkám, žes měla pravdu, ale ona je trochu… méně tolerantní,“ začervenal se. „Hodně jsme spolu mluvili. O její rodině, pak o mojí. Řekl jsem jí o tobě, co pro mě znamenáš a když jsem se zmínil o… no o… tak se hned do mě pustila. Řekla, že nechce, abych se kamarádil s takovou, promiň za to slovo, děvkou a řekla, že si mám vybrat. Buď ona, nebo ty.“ Řekl to tak rychle, že jsem ani nestačila zaregistrovat, že už skončil.
„A ty sis vybral ji.“
„Byl jsem zamilovaný!“
„Právě před tím jsem tě varovala! Nemůžeš lidem tak slepě důvěřovat. Znal's ji několik dní, jak's jí mohl říct tak osobní věc?“ Oči měl sklopené, tváře rudé studem. „Já se zase bála, že tě ztratím, když se zamiluješ, proto jsem tě od toho odrazovala,“ přiznala jsem nakonec. Tak jsme si to s Tomem všechno vyříkali. Zakončili jsme to tím, že mě s Kate seznámí. A pak zazvonilo na hodinu, byla jsem úplně vyfluslá.
Po škole jsme všichni čtyři, Amy, Eli, Tom a já, šli do kavárny, kde jsme si povídali a smáli se jako za starých časů. Jedině Meg tu chyběla…
Komentáře:
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.