Láska navštívila můj dům
Je půl osmé večer, stmívá se. Maminka je u sebe v pokoji a něco šije. Já jsem v obýváku a od šesté průběžně píšu, čtu a hraju na klavír. Cin, cin – ozve se od domovních dveří. To bude určitě Tom. Bezva, narušil mi můj poklidný večer. Zlobím se. Teda trošku, ale jakmile otevřu dveře a uvidím jeho šťastný výraz v očích a široký úsměv na tváři, veškerá zloba se vypaří a pocítím radost z toho, že přišel. „Chceš vědět novinu?“ Bez pozvání vejde dovnitř, nečeká na odpověď a pokračuje: „Zamiloval jsem se!“ Doslova to vykřikne, jako by chtěl zdělit něco, bez čeho by se svět neobešel. Chvíli trvá, než mi dojde co mi právě řekl. Stojím překvapená v naší maličké předsíňce a snažím se to pochopit. Zatřepe mnou. „Alice, zamiloval jsem se! To je tak úžasný pocit, cítím, že mohu létat. Ne, já, já už se vznáším… “ Konečně mi to dojde! Můj nejlepší přítel právě dospěl. Už mě nebude potřebovat. „Tome! To je báječné jsem na tebe tak hrdá,“ řeknu monotonním hlasem, bez nadšení. Nevšímá si toho, možná to ve své zaslepené zamilovanosti ani nevidí. Vezme mě za ruku a odtáhne mě do obýváku. Tam se posadíme na gauč. Pořád jsem trošku v šoku, proto, aby mě jakž takž probral, mi lípne drobný políček. „Jo. Jsem tu.“ řeknu, už plně při vědomí. „Tak jo. Chci vědět všechno: kdo to je, jak se jmenuje, odkud pochází, jaké má vlastnosti, kdes ji potkal, jak vypadá a … jestli je i ona zamilovaná do tebe…“ Nevěřícně se na mě podívá. „No spusť, příteli!“ Pobídnu ho. „Tak jo, poslouchej. Jmenuje se Katharin. Přišla dnes nakoupit k dědovi. Já jsem byl vzadu, něco jsem… “, podívá se na mě tak trošku pohoršeně – „prostě jsem něco dělal. Potom mě děda zavolal, abych mu šel pomoct. S příjezdem prvního autobusu z Willgity se v našem maličkém obchůdku najednou objevilo asi dvacet lidí. A potom, se objevila ona. Přišla nakoupit zeleninu…“ „Jasně Tome, to mi došlo. Jste obchod se zeleninou a ovocem, co jiného by asi tak kupovala!? Nezdržuj to!“ Nemohla jsem si neodpustit tuto poznámku. „No, prostě nakoupila plnou tašku, dvě si už přinesla, tak děda řekl, ať jí je pomůžu odnést k zastávce. Ochotně jsem šel. Řekla, že ve Willgity je prý už třetí den stávka. Všechny obchody mají zavřeno, a tak lidé chodí nakupovat po okolních vesničkách. Zeptal jsem se, proč šla nakupovat sama, tak daleko a tolik tašek. Odpověděla, že bydlí jenom s babičkou, maminka jí prý umřela a tatínek o ni nemá zájem. Taky řekla, že babička je už moc stará a nemocná na to, aby tak dlouho cestovala, navíc v tomto horku. Ten autobus přijel asi za pět minut potom, co jsme přišli na zastávku, takže jsem se toho moc nedozvěděl… ale říkala, že ještě přijede, tak doufám!“ Byl zasněný. Naprosto ho okouzlila, to je jasné. „To je všechno co víš? Ani příjmení, ani číslo?“ Zeptala jsem se trochu nazlobeně. „Tome! Bylo to jedno setkání. Jsi jenom okouzlený, to za pár dní přejde,“ mávla jsem rukou, abych podpořila svá slova. „Alice, proč se mě snažíš odradit? Vždyť ty přeci miluješ Meg, ne?“
„Ano, ale to je něco jiného… nenechávám se tím tak strhnout jako ty!“
„Proč se tomu tak bráníš? Láska je krásná!“
„Láska je svině.“
„Nepomáháš mi. A mrzí mě, že z toho nemáš takovou radost, jako já,“ zvedl se ze sedačky a pomalu a smutně odešel. Nechtěla jsem mu ublížit, to ne! Chtěla jsem mu jen… Jen jsem chtěla… Už je deset. „Alice, co se stalo? Pohádala ses s Tomem?“ Ozve se maminčin ospalý hlas. „Jdu spát. Dobrou mami,“ obejmu ji a dám jí pusu na tvář. Popadnu Ruth a vyběhnu do svého pokoje. Lehnu na postel a rozbrečím se. Ani vlastně nevím, proč pláču. Jednoduše cítím potřebu něco ze sebe dostat. Ale co? Vztek? Bolest? Ponížení? Stejně Tom nemá pravdu. I když Meg miluju nadevše na světě, neplakala bych, kdyby mě nechtěla. Nebo nechala. A on se tak snadno nechá strhnout od holky, kterou viděl jednou v životě?
Komentáře:
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.