Meg se seznamuje
S Meg jsme se měly sejít v deset u kostela v Rosellage. Věděla jsem, že Meg přijede autobusem v devět padesát, ale i přesto jsem vyrazila z domu už po deváté. Maminka stejně byla už v práci a mě nějak popadla touha být mezi lidmi. Zamkla jsem dům a vyšla. Obvykle když chodím do Rosellage běžím zkratkou přes les, ale dnes jsem šla normálně po cestě. Když jsem dorazila na náměstí, bylo před půl desátou. Rovnou jsem zamířila k obchůdku pana Chestnuta. Měl už dávno otevřeno a právě obsluhoval zákazníka. Pozdravila jsem a šla jsem se podívat za Tomem dozadu do skladu. Zrovna něco vyřezával. „Ahoj“, pozdravila jsem. „Ehm, čau Alice,“ řekl překvapeně a rychle zakryl to, co právě dělal. „Snad neruším. Dnes se sejdu s Meg. Ráda bych ti ji představila, co ty na to?“ Opatrně jsem se zeptala. „Jasně, proč ne. V kolik se máte sejít?“ Zeptal se a za ruku mě tahal ze skladu. „Ahoj Alice, jak se dnes máš?“ Ozval se pan Chestnut. „Výborně, děkuji za optání. Ráda bych vám, oběma, představila svou… kamarádku. Můžu ji sem přivést? Přijede v devět padesát, tak mohly bychom potom přijít?“ Pan Chestnut bez váhání odpověděl, že se s ní velice rád seznámí. Chvíli jsem si s nimi oběma povídala a když jsem zaslechla odbíjet tři čtvrtě, rozběhla jsem se ke kostelu.
Když jsem přiběhla na místo určení, Meg tam už stála. Stála ve své dlouhé fialové sukni a béžovém kabátku. Přes rameno měla hozenou kabelku a s někým telefonovala.
„To byla mamka. Ptala se, kdy se vrátím“, a převrátila oči. „Tak, co budeme dneska dělat? Říkala jsem si, že bys mi mohla ukázat ten tvůj 'kouzelný' palouček…“ No, ne. To není moc dobrý nápad. Ještě ne. „Já si zase říkala, že tě představím svému nejlepšímu kamarádovi, a pak že něco podnikneme společně. Souhlas?“ Samozřejmě, že souhlasila. To by nebyla Meg, kdyby ne. Ona je strašně přátelská.
Seznámení proběhlo úspěšně. Pan Chestnut mi ji pochválil, když jsme se ocitli sami (Tom zrovna Meg ukazoval své „vynálezy“). Přesněji řekl: „Moc milou kamarádku sis našla Alice. Mám pocit, že tě má velmi ráda, když jí nevadí seznámit se se starým dědkem a bláznivým klukem“, a usmál se na mě. Já vím, pomyslela jsem si.
Tom řekl, že slíbil paní Foxové, že jí pomůže na statku a my jsme se nabídly, že bychom šly s ním. Meg cestou Tomovi vykládala o svém pobytu v Itálií a on jí na oplátku o svých experimentech. A já je poslouchala a byla jsem ráda, že si rozumí.
Na statku jsme sbírali vajíčka, měnili podestýlku prasatům a koním (sláma byla až nahoře na půdě, lezli jsme po žebříku jako ve starých filmech :-) ), krmili králíky a i ostatní zvěř. Pan Fox totiž ležel v nemocnici ve Willgity (větší městečko poblíž Rosellage a Carewon) a paní Foxová tam byla s ním. Jejich děti už jsou dospělí a mají své vlastní starosti. A paní Foxová poprosila Toma, aby se dnes o statek postaral. Tom to přijal velice rád, protože to byla možnost, jak si vydělat nějaké drobné.
Skončili jsme kolem třetí. Pozvala jsem je oba k nám na koláč a kakao. „Alice, zahraj nám něco...“, zaprosil Tom. S úsměvem na rtech jsem si poslušně sedla za klavír a spustila jsem. Začala jsem takovými „obyčejnými“ skladbami jako Blowin' in the wind a Yesterday, Meg k tomu nádherně zpívala a Tom nás poslouchal. Potom jsem zkusila něco od Bacha, ale ještě se mi to příliš nedařilo, tak jsem toho raději nechala. Jakmile jsme skončili, přiběhla Ruth – moje bílá kočička. Meg se málem rozplynula, když ji uviděla. Řekla nám, že její maminka nechce, aby měla doma nějaká zvířátka. Což ji velmi mrzí, protože ona má zvířata strašně ráda, a proto kdykoliv budeme potřebovat s nimi pomoct, máme se na ni obrátit. Taky řekla, že se jí dnešní den velmi líbil, ale že už musí jít. Má se totiž sejít s babičkou. Tak jsme ji s Tomem vyprovodili na autobus do Carewonu. Tom se vrátil zpátky za dědečkem se slovy, že má ještě spoustu práce a já osaměla.
Když jsem přišla domů, maminka už byla v kuchyni. Chystala večeři. Tak jsem jí pomohla, najedla jsem se a pustila si televizi. A tak skončil další krásný, prázdninový den…
Komentáře:
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.