Obraz
Byla jsem na dnešek domluvená s Cloe, že budeme spolu zkoušet Schuberta. Hrály jsme ho my dvě. Zkoušely jsme ve škole. Bylo to domluvené se slečnou Roinovou, naší hudebkářkou. Měli jsme sraz v 10. Jelikož je sobota, autobusy jezdí jen jednou za hodinu, a to vždy deset minut před celou, přišla jsem o dvacet minut později. Cloe už hrála. Celou školou se nesla překrásná rytmická melodie.
„Ahoj Cloe, tobě to jde tak skvěle,“ zvolala jsem, když jsem vcházela do hudebny. Hned hrát přestala: „Máš krásné šaty, Alice!“ Téměř vykřikla. Cloe je na rozdíl od Amy nebo mě více bezprostřední, s každým se okamžitě skamarádí a nedělá jí problém bavit se o věcech o kterých ani sama pořádně nic neví. Kdyby tak věděla, že mi je šila maminka, asi by se jí už tolik nelíbily, pousmála jsem se. Měla jsem na sobě tmavě zelené šaty, s dlouhými rukávy a kapucí, kterou jsem si ještě nesundala. Venku pršelo. Sice jsem měla kabát (od maminky, černý, do půli stehen), ale ten kapuci neměl. Ty šaty měly na bocích šněrování a přes sukni ještě jednu další, síťovanou. Asi do jedné jsme intenzivně trénovaly. Potom nás přemohl hlad, tak jsme se rozloučily. Cloe bydlí ve Willgity. Mě se domů ještě nechtělo. Koupila jsem si obloženou bagetu a šla jsem se projít do parku. Už vykukovalo sluníčko. Po raním dešti park voněl svěží vůní. Procházela jsem kolem dětského hřiště, když tu jsem uviděla něco, co mi naprosto vyrazilo dech. Byla jsem naprosto okouzlena. Mladá paní, možná spíše ještě slečna, oděná do jednoduchých dlouhých hnědých gotických šatů, vlasy měla černé vyčesané do drdolu, dřepěla mezi devíti dětmi ve věku asi od jednoho do pěti let a mluvila k nim. Úplně vážně jim promlouvala do duše. Asi něco provedli, za něco je kárala. A oni, všichni do jednoho, na ni hleděli a poslouchali co říkala, někteří měli slzičky v očích, jiní měli na tvářích ruměnce, ale nikdo z těch dětí se netvářil, že by slova mladé ženy nebral vážně. Ba naopak. Všichni na ni hleděli téměř zbožně, bezpochyby ji všichni milovali. Byla to překrásná podívaná, jako výjev z obrazu devatenáctého století. Zatoužila jsem být na jejím místě. Kéž by se na mě někdy někdo takhle díval. Mě děti rády neměly, asi se mě bály. Potom jim všem dala na čelíčko pusu a poslala je hrát si. Bylo za deset minut půl třetí, tak jsem zamířila k zastávce.
Doma jsem si chvilku hrála s Ruth, a potom jsem ještě sama cvičila. A přemýšlela jsem o Emmě. Od pondělka jsem ji ve škole neviděla. Třeba má nějaké potíže…
Večer mi zavolal Tom. Domluvili jsme se, že v pondělí bude náš velký den – seznámím se s Kate. No potěš koště! To jsem zvědavá, jak to dopadne…
Komentáře:
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.