Srnčí život
Dnes se mi stala taková věc: jako obvykle v neděli, jsem se šla odpoledne projít do lesa. A jak tak jdu, v klidu, rozmýšlím o tom útoku v Norsku, se kolem mě prožene asi pět nebo šest srnek. Pořádně jsem se lekla a najednou jsem uslyšela výstřel a jedna z těch srnek se sklátila na zem. Hned jsem se začala rozhlížet kolem, ale nikoho jsem neviděla. Ta srnka tam tak ležela, ještě dýchala a krvácela z levého boku. Nevěděla jsem co mám dělat. Nechtělo se mi ji tam nechat samotnou, no na druhou stranu jsem na ni nechtěla sahat. Chvíli jsem tam zůstala stát, jestli si pro svou kořist někdo nepřijde, ale ono nic. A tak jsem se rozběhla do Rosellage. Hned jsem zamířila k panu Chestnutovi. Je to starší pán a pro mě osobně je jako dědeček. Je velmi moudrý a hodný a vždy mi pomůže. "Pane Chestnute, prosím pomozte mi!" Spustila jsem hned, jak jsem ho našla. Byl ve svém obchůdku se zeleninou. "Copak se stalo Ali?"
"V lese u nás za domem někdo postřelil srnku a nechal ji tam jen tak ležet. Ještě žije a krvácí. Můžete ji pomoct?" Zaprosila jsem. "Děvenko, pochybuji, že ji můžeme pomoct. No, ale zkusit to můžeme. Tak mě tam zaveď." Zamkl svůj obchůdek a vydal se za mnou. Cestou mi vykládal, jak jednou zachránil jelena, ale to, že je silné zvíře, a že si myslí, že taková srnka to nezvládne. Když jsme přišli na místo, kde jsem postřelenou srnku zanechala, uviděli jsme jen kaluž krve a krvavé stopy směrem do lesa. "Tak vidíš děvče. Asi ji odtáhla nějaká liška." Škoda. Pomyslela jsem si. A já si tak přála zachránit zvířecí život! Tak jsem aspoň tedy pozvala pana Chestnuta na kávu a poděkovala mu, že mi věnoval svůj čas. A on mi na to řekl, že je hrdý na to, jak jsem se zachovala, a že mi vždy, pokud bude moct, rád pomůže.
Komentáře:
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.