„Bolí to! Nebudu přeci dělat něco, co mě bolí!“ Myslíte? Ale jo, dělejte i to, co vás bolí. Když vás nic nebude bolet, nepoznáte, kdy je vám krásně a příjemně. A nebudete si tolik vážit chvil, kdy se cítíte zdravě a šťastně. Občas, klidně i záměrně, udělejte něco drobátko bolestivého! Pomáhá to.
Lidé se straní bolesti.
Ale proč? Což neví,
že právě díky ní
je na světě tolik radosti?
Bez bolesti bychom
nepoznali rozkoš,
jak řekl už dávno
řecký filozof Epikuros.
Mluvil však o bolestech
vnitřních či vnějších?
Která je více snesitelná?
Obě jsou strašné, ale jedna
je zřetelná. Druhá je
krutější. Obě jsou
nebezpečné.
A když skončí
jejich utrpení,
potom pocítíme uvolnění
a tedy rozkoš, pochopíme,
že jsme vlastně šťastní,
když s námi nejsou.
A proto je
bolest tak
důležitá pro život.
Mimoto, kdyby nebylo ní,
asi by ani nevznikla
mnohá, krásná díla.