Médeia

Autorem tragické divadelní hry Médeia je nejmladší ze tří nejznámějších řeckých antických dramatiků, Euripidés. Euripidés nebyl za svého života příliš ceněn, zřejmě proto, že zpochybňoval tradiční hodnoty a náměty jeho her, jako láska k býkovi, k nevlastnímu synovi či vražda dětí, byly pro jeviště nevhodné.

Inspirací pro vznik díla byla pravděpodobně závěrečná část mýtu o Argonautech. Euripidés se o legendě o Argonautech zmiňuje v následujících verších:

(Médeia:) „Nuž začnu mluvit od samého počátku.

Já ze spárů jisté smrti jsem tě spasila

– jak všichni Argoplavci mohou dosvědčit – ,

když jsi měl zkrotit býky oheň soptící

a smrtonosnou setbu do brázd zasíti.

Já usmrtila draka věčně bdělého,

jenž chránil zlaté rouno stem svých závitů,

a jako spásná hvězda vzešel ti můj um.

Já zradila jsem otce i svůj rodný dům

a šla jsem s tebou do Iolku, v cizí kraj,

ach vedena víc láskou nežli rozumem!

A přivodivši Peliovi strašnou smrt

skrz jeho dcery, strachu jsem tě zprostila.

A za to za vše, ničemníku největší, “ (oslovuje Iásóna)

„jsi ty mě zradil, vzal sis novou manželku,

ač máš už děti se mnou! – neboť bezdětnost

tvou novou lásku mohla by snad omluvit.“

Hra v sobě nese znaky většiny Euripidových tragédií

• hlavní postavou je ženská hrdinka ve vypjaté situaci

• mýtus není střed zájmu, ale jen opěrným bodem

• epizody nemají kauzální vztah (příčinný)

• sborové pasáže se jen volně vážou k dramatickému ději

• chór nezasahuje přímo do děje, největší účinek mají mít na diváka právě vnitřní stavy hrdinů

Médeia byla považována za jednu z nejmocnějších kouzelnic řecké mytologie. I Euripidés ve své hře popisuje její kouzelné schopnosti. I když je to postava mytologická, v Euripidově podání se jeví jako obyčejný člověk se všemi starostmi a pocity (je lidštější). Zobrazuje ji jako ženu, která je schopna velké lásky a je pro ni ochotná obětovat všechno i životy svých nejbližších. Zobrazuje její bolest nad zradou, její přetvářku, pomstychtivost. Na druhou stranu ji zobrazuje i jako milující matku. Zobrazuje její vnitřní boje při rozhodování a to je patrně poprvé, kdy se v popředí dramatu objevilo zobrazení duševního života člověka. Médeia je považována za jednu z nejtragičtějších postav světového dramatu. Nechce trpně přijímat svůj osud diktovaný muži a staví se proti němu. Její tragika spočívá v tom, že si je vědoma činu, který spáchá vraždou svých dětí, ale prostě nemůže jednat jinak. Euripidés se snaží přesvědčit diváka, že Médeiino jednání je správné, v důsledku toho, co se stalo – i podle zásady řecké morálky splácet zlo zlem.

Vystupují zde Médeia, Iásón, Médeiina chůva, vychovatel, dva synové Médeiiny a Iásónovi, korintský král Kreón, athénský král Aigeus, posel, sbor korintských žen, družiny a sluhové.

Celý děj hry se odehrává v Korintě před Médeiiným domem.

• Deset let žije Médeia se svým manželem, Iásónem, a svými syny v Korintě. Kam byli vyhnáni, před více než deseti lety, z Iólku, Iásónova rodiště. Své syny Médeia porodila až v Korintě.

• Děj začíná tím, jak Médeia běduje nad zradou, kterou se na ni dopustil Iásón tím, že se oženil s dcerou korintského krále. Médeia se cítí ponížená, cítí bolest a především touhu pomstít se Iásonovi, aby i on cítil to, co cítí ona.

• Korintský král zná Médeinu moc a sílu, a proto ji i s dětmi posílá do vyhnanství. Médeia Kreóna prosí, aby směla v Korintě zůstat ještě jeden den, aby si rozmyslela, kam se uchylí. Kreón svolí a Médeia začne okamžitě plánovat pomstu. Chce zabít krále Kreóna, královskou dceru a Iásóna. A tak vymyslí léčku: Předstírá usmíření, předstírá, že se smířila se svým osudem. Žádá Iásona, aby poprosil svoji snoubenku, aby se přimluvila u otce, aby děti směly zůstat. Po dětech posílá dary korintské princezně – šaty a zlatý vínek. Dary Médeia začarovala a když si je Iásónova manželka obleče, začne působit kouzlo a ona umírá v plamenech a strašných bolestech. Její otec se jí snaží pomoct, objímá ji a tím se k ní připoutá a umírá taky. Smrt se netknula pouze Iásona.

• Toto Médei jako pomsta nestačí, chce proto způsobit Iásonovi další bolest a po dlouhých úvahách a rozhovorech sama se sebou se rozhodne, že nejvíc ublíží Iásonovi tak, že ho připraví o jeho syny – rozhodne se je zabít a tak i učiní. Následující verše zobrazují Médeino rozhodování:

  (Médeia:) „Ó hrůza! Co mám činit? Prchla odvaha

  • • jak v jasné oči dětí svých jsem pohlédla.

      Ó ne, já nemohu – ! Pryč vy hrozné myšlenky!

      Já odvedu své děti sebou ze země.

      Což musím sama sebe trestat dvojnásob,

      bych zkázou dětí jejich otce ranila?

      Oh nikdy, nikdy! Pryč vy hrozné myšlenky! –

      Však co to dělám? Chci tak výsměch utržit

      svých nepřátel, jež nechám trestu ujíti?

      Ne, musím jednat! Hanba, jak jsem zbabělá,

      že v slabosti jsem sklesla k slovům změkčilým!

      Mé dítky, jděte! Pevná bude ruka má! – “

• Nad jejím činem se pozastavuje i chór, samotný Iáson nechápe, jak mohla Médeia zabít vlastní děti, nechápe, jak může snést své vlastní trápení nad smrtí svých synů proto, aby viděla, jak moc trpí jejich smrtí on. Odsuzuje ji, pro něho se stává v tomto okamžiku největší hříšnicí a nejhorší ženou na světě.

• Naopak Médeia sama sebe přesvědčíla, že její konání je pouze důsledkem zrady jejího manžela, podle ní se Iáson dopustil neodpustitelné a neomluvitelné zrady, když si vzal jinou ženu jenom proto, aby získal moc.

• Celé drama končí tím, že Médeia nevydá Iásonovi mrtvé těla jejich synů, nedopřeje mu ani to, aby je mohl pohřbít a odlétá na voze taženém draky a Iásón ji proklíná:

(Iásón:) „Ó Die, zda zříš, jak odmítá mne,

jak trpím od toho netvora,

té zuřivé lvice, jež vraždí svůj plod?!

Nuž vykonám aspoň, co mohu a smím:

chci plakat a kvílet a k nebesům lkát

a volám bohy, ať svědky mi jsou,

žes děti mi zhubila a že mi těl

se dotknouti bráníš i pohřbíti je!

Kéž nikdy, nikdy jsem nezplodil jich,

bych nemusel zřít,

jak zhynuly rukama tvýma!“

Médeia byla poprvé uvedena na počátku peloponéské války roku 431 př. n. l. U nás byla premiérově inscenována v roce 1921 v Národním divadle v režii Karla Huga Hilara.