Poslední dobou mě moc nenapadá, co psát o básních jako takových... prostě se mi nedaří popisovat, co ve mně vyvolávají. Takže několik jich bude "holých"... alespoň dobrá příležitost pro vlastní představivost...
Květy, šaty, růže…
Kdo za ně může?
Hvězdy, měsíc, slunce…
Podej mi své ruce.
Štěstí, láska, víra…
Pro ty? Pro ty se neumírá.
Umírá se pro práci.
A pro peníze.
Pro špatné vzdělání
a stejně za to všechno může
zášť.