"...nenáviď, zpievaj a miluj, ži iba pre túto chvíľu, veď práve to ti dáva silu, nenáviď, zpieva a miluj. Preklínaj tancuj a miluj ži iba pr túto chvíľu."  Žij! - přežívám. Buď! - hodná. Miluj! - proč? Nenáviď! - můžu. Křič! - nesmím. Snaž se! - být milá. Odpusť! - nechci!

Život si vymýšlí ty nejzapeklitější příběhy a pak je prodá do filmu za cenu nepřiměřenou neúměrnou bolesti a smutku neplacených herců   Kdo ho vlastně řídí? Ten náš život. Jsme to skutečně jen a jen my sami, nebo v tom "má prsty" ještě někdo jiný? Nějaká vyšší síla. Nebo Bůh....

Pitomej rozum! Kéž bych ho raději neměla! V některých chvílích by se měl člověk řídit srdcem (emocemi, (po)city). A ne rozumem. Častokrát právě rozumní lidé bývají ti nešťastní. Protože si vše dlouho promýšlejí, váhají… a to štěstí jim jednoduše uteče. A takovej blázínek bez rozumu, kterej dělá...

Jste zmatení. Víte, že to není láska. Víte, že to není vášnivé vzplanutí. Okouzlení. Jste si jistí, že to je něco víc. Víc! Ale co teda? Nejdřív na něj myslíte... Tvůj výraz tváře je prostý, nic nevyzrazující. Tvůj úsměv je okouzlující, na duši pohladí. Tvůj smích je legrační, další smích...

Touhy nás neustále ovládají. Všude. Všechno co děláme, dělám proto, že toužíme po tom, to udělat. Jsme vlastně otroky touhy. Jdeme se najíst, protože toužíme po jídle, po tom, jak chutná, jak voní. Jdeme do práce nebo do školy, protože toužíme po tom, něco dělat, i když né výborně, alespoň...

Je hezké něco cítit z venku. Nezáleží na tom, že je to bolest. Je to něco. Nějaký podnět. Uvnitř cítím bolest neustále a z venku tak málo... Mělo by to být v rovnováze. Vždyť i vnější rány se zahojí rychlej než ty vnitřní. Těm ale někdy bohužel ani čas nestačí. Co potom pomůže? Jaká škoda, že...

Měl by být člověk, který spáchal nějaký zločin, osvobozen od trestu, nebo mu byl dán trest nižší a to pouze z důvodu, že je psychicky nemocný? Copak to je omluva? Naopak! To, že má nějakou psychickou poruchu je ještě horší, než kdyby byl zdravý. Protože se nedokáže kontrolovat, ovládat. Takový...

Vždy mě iritovala věta: "Splň si svůj sen!" Proč bych si měla plnit své sny? Vždyť sny jsou právě od toho, aby byly nesplnitelné. Když o něčem sníme, vlastně ani nechceme, aby se to splnilo. Pokud by se tak stalo, potom by v nás zůstala pouhá prázdnota. Sny totiž nemůžeme srovnávat s realitou....