Je půl osmé večer, stmívá se. Maminka je u sebe v pokoji a něco šije. Já jsem v obýváku a od šesté průběžně píšu, čtu a hraju na klavír. Cin, cin – ozve se od domovních dveří. To bude určitě Tom. Bezva, narušil mi můj poklidný večer. Zlobím se. Teda trošku, ale jakmile otevřu dveře a uvidím jeho...

Prší. V noci byla ohromná bouřka. Hřmělo a blesky běhaly po obloze a vytvářely tím nádherné obrazce. Ruth se stočila do klubíčka pod moji peřinu a klidně spinkala. Já jsem seděla ve své věžičce na okně a sledovala tu náramnou podívanou. Kolem druhé bouřka ustala. Už jenom pršelo. Tak jsem si šla...

Ráno mě probudilo slunce zašimráním na ospalá víčka. Bylo půl šesté. Ještě se mi chtělo spát, ale věděla jsem, že pokud usnu, bude mě příšerně bolet hlava. Tak jsem si oblékla červené šaty s dlouhou sukní, rozšířenou do áčka a s bílou spodničkou, která vykukovala ze tří rozpáraných cípů,...